Zde je schéma tuneru a fázovače antén. V této poloze přepínače S2 je fázování odpojeno a obě anteny jsou spojeny. V opačné poloze S2 je zapojen fázovací člen L1 C1. Jedná se o modifikovanou Lewalenovu metodu. Pomocí dvou prvků lze měnit nejenom fázi, ale i napětí. Dříve jsem se snažil fázování nastavovat pomocí vektorskopu, praxe ale ukázala, že nejlepší metoda je vybrat stanici z opačného směru ze vzdálenosti asi 1500km a snažit se ji vynulovat. Směrovost je udivující, dělal jsem pokusy na 40m s jednou LU stanicí: 200W na něho 59+15dB, 200W opačný směr report 33 a 2W na něho report 55. To znamená, že předozadní poměr byl větší než rozdíl výkonů 2W/200W.
Totéž je poznat i na příjmu, není problém slyšet Japonce na frekvenci divoce diskutujícího italského kroužku. Takto pěkný diagram to má ale jen na 40 a 30 m. Na vyšších pásmech to směruje taky, ale dipoly jsou již dlouhé a má to více laloků. Na 80 metrech mám malou výšku, směruje ale zisk je záporný. V tomto případě je lépší antény spojit pomocí S2. Kombinace L2 C2 je klasický L článek kterým se to přispůsobuje k TRX. Dipoly jsou svedeny žebříčky dlouhými 11m až k oknu. Průchod oknem až k zařízení je realizován 3m dlouhými kvalitními koaxy. V místě spojení koaxů a žebříků je po 20 nacvakávacích feritech jako proudové baluny. "Balunizace" je v podstatě bezeztrátová. Koaxiály jsou namáhány vysokým PSV, ale protože jsou krátké a kvalitní, tak je ztráta jen několik desetin dB.